Blog: Přirozená místa

Fernandův blogový příspěvek:

Když jsem sešel schody, v Rock Café klubu v centru Prahy, abych se dostal k pódiu, postihl mě známý pocit. Můj obličej byl nemytý, ale stihl jsem trochu hygieny v tourbuse a vyčistit si zuby. Mnoho mých oblíbených knih je o přizpůsobení se, a já jsem vždy fascinován úspěšnými příběhy lidí nebo zrůd padajících do pekla, kteří tam našli svoji cestu, začali život, a někdy i našli důvod žít. V žádném případě bych nechtěl porovnávat příkop za první světové s tímto koncertním životem. Máme stůl plný jídla, kávy, pěkné pohovky, technologie. Je to jen první pocit, když se dostanete na místo kde jste nikdy nebyli a hodláte tam strávit den. Je to jako by se vše na turné zhmotnilo. Odsouvání starostí, které se vždy dostaví předtím než vstoupíme do klidného autobusu, nebo uvítací sendviče připravené pro nás v zákulisí. To je důvod proč týden, který předchází turné je vždy ten nejdivnější. To je období, kdy se vše rozpadá a jindy je to zase pohromadě. To vás trochu zblázní a deprimuje, ten chaos a harmonie, kterou dělí dny nebo jen hodiny. Nejhorší scénář: minuty.

Tento pocit může perfektně popisovat život mezi domovským rodičovstvím a většinou bezstarostnými cestami a vystoupeními rock’n’rollového cirkusu, malého nebo velkého, na tom nezáleží. Stále musíte hrát v noci, sendviče nesendviče. Člověk začíná být svázán dvěma vesmíry, ale jak je sám vesmír disharmonický, občas jsou záchvaty mikrokosmu uzavřeny čtyřmi stěnami v jednom prostoru, což mu může škodit. Pokud se chcete s tímto vypořádat, rychlá adaptace je to jediné na co byste se měli soustředit. Základní pravidla a nálady nastavte dost snadno a důvěrně.

Pokud chcete uvažovat stejně jako já, přenechte své možnosti spekulaci, zůstane vám důvod o tom přemýšlet. Je v pořádku a dokonce i vhodné se držet v obou mantinelech (rodina a turné) a člověk by se měl cítit vinen, že preferuje jedno před druhým. Jak dny běží a míle naskakují, jsou otázky, které se snažím odpovědět bez velkého úspěchu. Úsměv fanouška v davu nebo radost syna poletujícího ve vašich rukách. Co je cennější? Krev může být hlasitější než vše okolo. Nejkrásnější na tom je, že to není volba dokud jeden může být oklamán. Pěkné je, že ačkoli je ten pocit povědomý u obou, dokazuje, že naše přirozená místa jsou spíš tam, kde je naše srdce, bez ohledu na podrobnost naší fyzické přítomnosti.

Stručně: před tím než si nasadíte přilbu, zvolejte po domovu. Pokud je vše v míru a pořádku, tehdy může bitva začít.