Reporty z Prahy

Není tomu tak dlouho, co se portugalská banda kolem Fernanda Ribeira představila na letošním MORu a hned ji tady máme znovu. Zatímco na MOR odehráli Moonspell skladby jenom z prvních dvou kultovních alb, samostatný koncert se měl točit hlavně kolem posledně vydaného Alpha Noir / Omega White.

Hned při příchodu do sálu bylo zřejmé, že Special guest se nedostaví, protože vše bylo nachystáno na Portugalce. Bez předkapely vystupuje málokdo, ale proč ne. Show se spustila něco po čtvrt na devět úvodní skladbou Axis Mundi z poslední desky. Pravda trochu těžkopádnější začátek, obzvlášť bez předkapely. Fernando si pro tuto příležitost nasadil slušivou masku a lá Gladiátor a pojal se rozhicovat publikum. To se do víru událostí zapojilo při rozhodně lepší vypalovačce, jakou byla druhá skladba Alpha Noir, po které se mírně zvolnilo, a začali se hrát skladby ze starších alb. Taková Opium má svoje kouzlo vždycky, obzvlášť když Fernandův hlasový projev neztratil na síle ani po dvaceti letech na scéně. Bohužel se k němu tentokrát nemohla připojit Mariangela Demurtas (jede vlastní turné), která ho slušně podpořila na MOR a tak jsme si museli vychutnat Scorpion Flower jenom s fiktivním hlasem Anneke, jako tomu bylo na posledním pražském koncertu na Folimance. V mezičase Fernando nezapomněl zdůvodnit proč si Prahu vybrali jako počáteční stanici svého turné Prahu…prostě ji milují. Neopomněl ani zavzpomínat na velikána Petera Steela, pro kterého složili New Tears Evejedinou skladbu z Omegy White, která večer zazněla. Po té se Moonspell propracovávali k finále večera přes Lickanthrope, Vampiriu (moji oblíbenou) a zazněla také Ataeginadlouho nehraná folková skladba, která měla vynikající ohlas. Celou dobu Fernando uváděl skladby, líčil jejich vznik a tak jsme se dostali až k Alma Mater, poslední písni večera – samozřejmě po ní následoval přídavek v podobě silné trojky Wolfshade, Mephisto a Full Moon Madness, kterým završili Portugalci první štaci svého turné.

Ne že by mi nějak vadil přístup kapely ke koncertu, ale Moonspell si dokáží užít více na pódiích a něco málo více také předvést. Basák Pereira si to ale užíval za všechny. Velikost pražského Rock Café moc neodpovídá rozměrům, na které je kapela zvyklá. Na kontaktní klubové scéně se už delší dobu neukázali, ale to bych jim neměla za zlé. Ačkoli to nebyl nejlepší výkon kapely, publikum a jeho odezva byla výborná. Zvuk by se dal rozdělit na dvě části. Zatím co směrem k pódiu od mixu se to zlepšovalo (jak mi potvrdili i známí), zadní frakce u baru trpěla hlavně kvůli reproduktoru umístněnému směrem na bar, ze kterého se linul pleštivý zvuk. Na jednu stranu spokojenost a na druhou všednost, kterou Moonspell na startu svého turné navodil, to jsou pocity z pátečního večera.

Setlist:

  • Axis Mundi
  • Alpha Noir
  • Finisterra
  • Night Eternal
  • Opium
  • Awake
  • Nocturna
  • Scorpion Flower
  • New Tears Eve
  • Lickanthrope
  • Love Is Blasphemy
  • Em nome do medo
  • Vampiria
  • Ataegina (traditional)
  • Alma Mater Wolfshade (A Werewolf Masquerade)
  • Mephisto
  • Full Moon Madness

Lucie „LeV“ Valo na Hellmagazine.eu

 


 MOONSPELL se obešli bez předkapely, risknuli tedy nerozžhavené publikum. Do varu měla klub přinést těžkopádná „Axis Mundi“, již Fernando Ribeiro odzpíval v gladiátorské přilbě, následovaná „Alpha Noir“. Poté již Portugalci sáhli po starších písních – za všechny jmenujme „Finisterra“ či „Opium“.

Průšvih č. 1 a průšvih č. 2

Střední část setu tvořil ambiciózní trojlístek perfektních skladeb. Temnou „Scorpion Flower“ musel Ribeiro utáhnout sám, protože avizovaný host jede své vlastní turné. Píseň tak bohužel ztratila **podstatnou část svého kouzla**. Velký průšvih. Svou tklivost a klidnou naléhavost si nedokázala zachovat ani skladba „New Tears Eve“, kterouMOONSPELL naživo pořádnou měrou přitvrdili (kontraproduktivně) a na světě bylprůšvih číslo dva.

Chybějící atmosféra

Zcela v kontrastu naštěstí stál agresivní „Lickanthrope“, jenž se Portugalcům opravdu vyvedl (chytlavější song už kapela dlouho nenahrála) a nakopl koncert, do té doby bez většího náboje, záživnějším směrem. Na výbornou dopadla i stařičká „Ataegina“, jež publikum zavedla do středověkých časů. Naproti tomu z obligátní „Alma Mater“ naprostovyprchala atmosféra, což jednoho opravdu zarazí. Ještě podezřelejší je, když vyprchá z téměř všech skladeb, které se jí pyšní – „Vampiria“, „Wolfshade (A Werewolf Masquerade)“ ad. Těžko se hledá příčina. Mohl za to maličký klub? Možná. MOONSPELL sluší velké festivalové pódium daleko více. V tomto ohledu bezprostřední kontakt s fanoušky snad i trochu uškodil.

Jednotlivé díly skládanky fungovaly takřka na výbornou. Fernando Ribeiro se předvedl v tradičně skvělé hlasové kondici a jeho projev narušoval pouze pokulhávající zvuk, jenž pohlcoval zpěvákovy čisté linky. Show ale ovládl basák Aires Pereira, na němž bylo jasně patrné, že si vystoupení užívá – úsměv sem, úsměv tam, zuřivý headbang ve frekvenci hrozící zlomením páteře. Naproti tomu oba kytaristé na pódiu působili velmi mdle, jako by se nedostatečně vyspali. Jazyk vyplazující Miguel Gaspar za bicími od nich naštěstí odváděl značnou část pozornosti.

Jako celek ale kapela nepřesvědčila. Možná za to mohl poměrně strojový výkon, věc na prvních koncertech turné málokdy vídaná. Show trpěla stereotypností. Například se stalo pravidlem, že Ribeiro skladbu uvedl zabroušením do minulosti a přiblížením okolností, za jakých vznikala.

Dvě dimenze skladeb

Skladby by se pak daly rozdělit na dva tábory – ty léty ošlehané (zejména kusy z prvních stěžejních alb kapely), obvykle atmosferičností vynikající opusy, u kterých se ale zásadně nedařilo vyvolat kýžené pocity, a ty novější, energií nabité pecky, jež zněly ospale, unaveně a nezáživně. V obou kategoriích najdeme čestné výjimky – již zmíněný „Lickanthrope“ a „Love Is Blasphemy“, na druhé straně barikády závěrečná „Full Moon Madness“.

Svou největší přednost – hutnou, těžkou náladu tvorby – MOONSPELL nedokázali vRock Café navodit, ačkoliv jim výborné publikum situaci dost ulehčovalo. To mě samozřejmě vede k přesvědčení, že někteří shledali koncert skvělým. Názor jim rozhodně brát nebudu, za sebe však říkám ne, MOONSPELL umí daleko, daleko lépe.

Adam MUSIL na spark-rockmagazine.cz

Profilový obrázek

Dominik Matus

Long time admin of this page, big fan and supporter of Moonspell band. Studied cabinetmaker and restorer.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.